Letní tábor 2024 - Jumanji

Ráno jsme byli všichni mile překvapeni. Žádné bláto, žádné běhání, ale zapojit kreativitu a fantazii. Úkol zněl: rozveselte naše smutná zvířata zábavnými videii, máte čas do 19:00 a ať to má 8 minut. Měli jsme tu možnost se inspirovat divadelními představeními z minulých let a tak jsme se mnozí mohli vrátit do roku 2014 nebo 2015, kdy jsem byla ještě škvrně. Inspiraci máme, teď jen začít. Záchytnými body pro každý tým byla vylosovaná slova, které jsme museli ve filmíku zmínit. My jsme si vytáhli slova: opice, zebra, most a město. Nu, vyčarovali jsme z toho úplnou šílenost. Náš instruktor Jarda měl zářivou chvilku, a proto z něj nápady jenom padaly. ,, Co kdyby ta opice byla bezdomovec pod mostem a jakože půjde do města, haha." Všichni z týmu jsme byli nadšení a filmový trhák se začal rozvíjet. Dopoledne jsme si vášnivě vybírali kostýmy, líčili si obličeje a děcka se proměňovala v pavouky, vosy, kočky a policajty. Natáčení bylo náročnější než jsem myslela. Každý si dělal svoje a sp...

Dneska ráno, když jsme se vzbudili, šli jsme na snídani, stejně jako každý den. Po snídani jsme se dozvěděli, že půjdeme na koupaliště. O pár minut později, když jsme se zabalili, jsme vyšli, Cesta byla dlouhá asi sedm kilometrů. Cestou jsme měli vyplnit v mapě trasu, kterou jsme ušli. Cesta utíkala, a když jsme došli na koupaliště, měli jsme chvíli volno. Potom začali hry. Hry byly zábavné a VELMI hygienické. Jedna z nich například byla, že jsme všichni museli nafouknout lehátko, ale každý měl jen jeden nádech a museli jsme se všichni protočit. Pak jsme se přesunuli do vody, kde jsme lovili míčky a jiné předměty. Celý tento výlet byl nazván cestou do oázy klidu. Zpět jsme všichni dorazili zdraví až na pár bodnutí vosou. Všichni jsme si výlet moc užili. Majda, Terka a Helča, oddíl Kajmani

Dnešní ráno bylo jedno z těch pohodovějších. Batikovali jsme si trička a následně tvořili týmové vlajky. Po obědě na nástupu vypukly spory mezi vedoucími oddílů. První spor byl mezi Jirkou a Pepinou,  Jirka osočil Pepinu za krádež Šťastné kuličky a Pepina to popírala. Druhý spor vznikl během oběda mezi Honzou a Klárou, protože Klára předběhla Honzu, přestože Honza byl služební oddíl. S řešením problému nakonec přišla hra Jumanji. Od opičáka jsme všichni dostali papír s různými obtížnostmi a různými úkoly, které jsme museli splnit do časového limitu. Hra probíhala tak, že týmy, které mezi sebou měly spor, si navzájem určovaly obtížnost úkolů. Tým, kterému byla vybrána obtížnost, si potom sám zvolil úkol dané obtížnosti. Cílem hry bylo splnit co nejvíce úkolů za co nejkratší čas. Hra opět nezklamala a vymyslela dokonalý způsob urovnání sporů, díky kterému jsme všichni skončili zpocení, mokří a utahaní, ale nakonec i usmíření. Matylda, Kikouš, Karolina, tým Sloni v porcelánu

Dnes jsem se vzbudila celkem dost unavená, protože večer byla noční hra a já pak moc nemohla usnout. Ráno jsem se ale vzbudila do krásné hudby a asi pět minut po probuzení mě čekala rozcvička. Dnešní den patří Dvourožcům, protože dnes mají službu a já jsem v tom týmu. Po rozcvičce a dobré snídani jsme si vyčistili zuby a přišli na nástup, který se konal v jídelně, a tam jsme učinili další krok ve hře Jumanji. Tentokrát nás začali nahánět sloni, a tak jsme se museli okamžitě pakovat z jídelny pryč a utíkat ven, tam jsme narazili na naše vozidla v podobě pneumatik. Měli jsme 10 minut na přípravu. Pak začala dopolední hra, která spočívala v tom, že jsme museli v jednotlivých týmech utíkat s pneumatikou přes cestu, lesem do potoka, špinavým bazénem a samozřejmě i blátíčkem, a tohle celé kolo s jedinou přestávkou na svačinu jsme museli opakovat po dobu 80 minut, dokud nezazvonil gong. Po hře jsme se museli jít okamžitě osprchovat, protože jsme byli strašně špinaví od bláta. Po sprše jsme si...

S úsměvem jsem pozdravili nový den při ranní rozcvičce. Slepené oči a rozlámané tělo probudila troška pohybu. Po snídani následoval dopolední program s varováním: ,,Vemte si boty na zničení!!" V jumanji jsme si vytáhli kartu s úkolem, že musíme projít džunglí. Procházka růžovým sadem to rozhodně nebyla. Trasa vedla skrze malé mise a pokaždé se v novém kole obnovovala obtížnost. Museli jsme projít skrze stádo agresivních buvolů, kteří nás při doteku mohli z trasy vyhodit. Následovala dvojice obrněných goril (lidé stojící v nafouklé bublině), které nás mohli z trasy také vyloučit. Další byl přechod přes kládu a pak skok do bazénu, kde jsme měli vylovit míček a trefit ho do kýble. Potom už jenom přeručkovat přes žebřík bez pádu. Projít skrze trasu smrti nebylo jednoduché, a proto poslední krok byl opravdu na prášky. Celý osud visel na náhodě. ,,Hoďte kostkou sudé číslo a uspějete." Takže i když někdo opravdu prošel a bojoval, stejně všechna práce mohla přijít v niveč. Úkoly se z...

Dneska ráno jsme se vzbudili na louce. Ranní rosa už opadala a my měli hlad. Proto jsme si sbalili všechny věci a šli jsme na lov. V lese na nás čekal lovec který nám ukázal, jak střílet z luku a z praku a my jsme stříleli na terč opice a trefa pro nás znamenala jídlo. Po snídani jsme šli zachránit instruktory, kteří zmizeli, protože je unesl hladový lev, který nám je nechtěl dát, a proto jsme mu museli jít sehnat jídlo, které bylo ve vesnici. Několikrát si tam chtěl zajít předtím lev sám, ale lidé ho neměli rádi a vždycky ho vyhnali, proto jsme se pro jídlo, které lvovi chybělo, vydali sami a on nám na oplátku dal naše instruktory. Přišli jsme se do vesnice pro jídlo, ale jídlo nebylo zadarmo, a proto jsme museli o jídlo soutěžit. Jediná podmínka byla donést lvovi 4 druhy masa. Po splnění tohoto úkolu nám ale všem vyhládlo, proto naše cesta vedla na oběd. Když jsme se najedli, měli jsme polední klid a odpočinek. Po dostatečném odpočinku byl zase nástup a my jsme se dozvěděli, co bude ...

My jakožto Honzův tým jsme měli tu čest začít s úklidem tábora jako služební oddíl. V osm hodin ráno nás tradičně probudil budíček a poté příjemně naladěná ranní rozcvička. Jako dopolední program si pro nás pan Figurka připravil speciální verzi člověče nezlob se. Na trávě byla přichystaná pole, po kterých se pohybovaly kužely z každého týmu. Přibližně v polovině hry se trochu změnila pravidla a dva z týmů šly opačným směrem. Hru považujeme za zábavnou a příjemně strávenou. Další hra byla hra karetní a spočívala v přebíjení dalších hráčů vyšší kartou. Celá hra byla jen o náhodě a štěstí. Naobědvali jsme se a další hru si pro nás přichystal pan Kulička. Aktivita se jmenovala kroket a cílem bylo prostřelit kuličku brankou. Z jedné strany byla čísla na brance napsána červeně a z druhé černě, přičemž správná cesta byla vždy po černé. Cesta mimo jiné vedla i přes bazén, kde jsme se zdrželi kvůli náročné překážce na schodech. Po svačině jsme se vydali do lesa k ohništi, kde na nás čekalo přek...