Dopoledne cákačka, odpoledne makačka

S úsměvem jsem pozdravili nový den při ranní rozcvičce. Slepené oči a rozlámané tělo probudila troška pohybu.

Po snídani následoval dopolední program s varováním: ,,Vemte si boty na zničení!!" V jumanji jsme si vytáhli kartu s úkolem, že musíme projít džunglí. Procházka růžovým sadem to rozhodně nebyla. Trasa vedla skrze malé mise a pokaždé se v novém kole obnovovala obtížnost. Museli jsme projít skrze stádo agresivních buvolů, kteří nás při doteku mohli z trasy vyhodit. Následovala dvojice obrněných goril (lidé stojící v nafouklé bublině), které nás mohli z trasy také vyloučit. Další byl přechod přes kládu a pak skok do bazénu, kde jsme měli vylovit míček a trefit ho do kýble. Potom už jenom přeručkovat přes žebřík bez pádu. Projít skrze trasu smrti nebylo jednoduché, a proto poslední krok byl opravdu na prášky. Celý osud visel na náhodě. ,,Hoďte kostkou sudé číslo a uspějete." Takže i když někdo opravdu prošel a bojoval, stejně všechna práce mohla přijít v niveč. Úkoly se ztěžovaly. Buvolové byli více hbití a gorily agresivnější. Míčky se lovily pusou a bylo jich stále méně. Kostky se proměnily ve vytáhnutí osudové karty z balíčku. Počítalo se, kolik dětí vždy proběhlo trasu za každý oddíl v jednotlivých kolech. Na konci byly děti úplně vymrzlé a některé měly pusu tak modrou, jakoby jedly borůvky. Nakonec to vyhrál náš tým, tak jsme měli obrovskou radost.

Odpoledne nebylo tolik fyzicky náročné. Spíše jsme museli zapojit hlavy. Mnoho z nás by radši někde běhalo, protože se nám přehřívaly hlavy. Úkol spočíval v rozlousknutí dvou šifer. První byla spojování zvířat s potravou, kterou jedí. Při správném přiřazení se odkrylo písmeno s pořadím, kde má být umístěno. Honzův tým všechny úplně převálcoval. Zatímco my jsme se na šifrách totálně zasekli. Tak jsme holt zapomněli, že slon žere buráky, hernajs... Další hru radši ani nebudu vysvětlovat. Byla vcelku složitá, ale zkrátka jsme museli získat číselný kód.  V něm mohlo být celkem až asi 120 variant. Když hra skončila, každý oslavoval, že už nemusí přemýšlet, a proto nám ,,chleba ve váju" na večeři opravdu bodl.

Večer sice míváme téměř volno, ale místo toho jsme hráli hry v jídelně. Podávání sirek, předávání elektřiny a taneční soutěže. Zasloužená výhra byla pytlík sladkostí. VYHRÁLI JSME, ČUS... Celý den jsme zakončili večerním posloucháním lesní zvěře. Kdo uhádl více zvuků zvířat vyhrál. Všechny jsme tady totálně převálcovali odhalením jaguára, zatímco na ptáka supa z nás nikdo nepřišel. Teď už jen hurá přežít noční hlídku u ohně a pak šupajz na kutě.

Klára Nováková a Jáchym Vacek, tým Monke