Letní tábor 2024 - Jumanji

Včera Jirkův oddíl Dvourožci vyhrál celotáborovou hru. Když však chtěl hru Jumanji dokončit, objevil se nečekaný problém. Nemůžeme skončit hru, dokud nebudeme mít u sebe naši opici, která nás celý tábor provázela. Chtěli jsme nabrat síly na dnešní den, proto jsme šli brzy spát, a po ranní rozcvičce jsme se vydali hledat naši ztracenou opici. A kde jinde jsme ji měli hledat než v samotné zoo... Sbalili jsme si svačinu a nasedli do zoo expresu - bílý a černý autobus. A opravdu, dojeli jsme do zoo Dvůr Králové. U pavilonu opic stál uvězněný Dave převlečený v kostýmu opice. ALE. Krotitel  opic, který držel Daveho v zajetí, nám ho nechtěl jen tak vydat. Na každý oddíl jsme dostali 25 úkolů, které jsme museli splnit za celý den, abychom opici Daveho vysvobodili. Měli jsme na to čas do 16:00. Celý den jsme proto chodili po areálu a kochali se zvířátky. Procházeli jsme skrz na skrz zoo a plnili jsme úkoly. Fotili se u lva, prolézali hroším zadkem, hledali informace a pozorovali krmení tučňáků.

V úterý ráno jsme se probudili a zjistili jsme, že nám opice unesla všechny vedoucí. Bez nich jsme nemohli pokračovat dál ve hře, a tak jsme se vydali je hledat. Museli jsme jít podle mapy a překonat různá území, na kterých jsme překonávali překážky. Šli jsme poslepu, pozadu, potichu, jeli jsme krtčím metrem a když někdo porušil pravidla, oslepl. Vedoucí se nám podařilo po náročné cestě zachránit a bezpečně jsme se vrátili do tábořiště. Odpoledne nás čekal další hod kostkou v rámci hry Jumanji. Tentokrát nás hra vzala na cestu na pyramidy. Boj o pyramidy byl náročný a všechny týmy do něj šly naplno. Pohybovali jsme se po deskové hře a plnili různé úkoly a tresty podle toho, jakou figurkou a kam jsme táhli. Byl to nekonečný boj, ale nakonec jsme ho všichni úspěšně zvládli. Vyhrál náš tým Sloni v porcelánu a jsme proto zase o krok blíž k vítězství.   Večer jsme měli zasloužené osobní volno. Honza, tým Sloni v porcelánu

Ráno jsme se probudili na louce, kde nám večer pouštěli film Jumanji. Poté jsme šli do tábora, kde jsme se nasnídali dobrou rybyčkovou pomazánkou s chlebem. Následoval dopolední program, ten začal focením celotáborové fotky. Ihned jsme se museli převléct do věcí na zničení a jelikož nám byla zima, tak někteří měli i pláštěnku. Dopoledním programem byly čtyři kolečka, po která jsme chytali zlotřilou opici. První kolo byl čistý běh se zapamatováním různých věcí, které nám opice ukradla. Druhé kolo bylo o něco kratší, ale už jsme museli běžet s lanem a do kopce kolem krmelce. Třetím kolem byla jízda na kole, které nebylo funkční. Kolo bylo zase o trošku rychlejší. Nejhorším, ale zároveň nejlepším kolem, bylo to poslední, u kterého nám opice ukradla pneumatiku. Takže jsme pro ni museli doběhnout pod mostek a běžet proti proudu řeky až k táboru. Pro někoho to byla zábava a pro někoho zase dřina. Ale náš tým si to užil a toto kolo vyhrál i s náskokem. Po programu byl oběd a byly to naše oblí

Ráno jsme byli všichni mile překvapeni. Žádné bláto, žádné běhání, ale zapojit kreativitu a fantazii. Úkol zněl: rozveselte naše smutná zvířata zábavnými videii, máte čas do 19:00 a ať to má 8 minut. Měli jsme tu možnost se inspirovat divadelními představeními z minulých let a tak jsme se mnozí mohli vrátit do roku 2014 nebo 2015, kdy jsem byla ještě škvrně. Inspiraci máme, teď jen začít. Záchytnými body pro každý tým byla vylosovaná slova, které jsme museli ve filmíku zmínit. My jsme si vytáhli slova: opice, zebra, most a město. Nu, vyčarovali jsme z toho úplnou šílenost. Náš instruktor Jarda měl zářivou chvilku, a proto z něj nápady jenom padaly. ,, Co kdyby ta opice byla bezdomovec pod mostem a jakože půjde do města, haha." Všichni z týmu jsme byli nadšení a filmový trhák se začal rozvíjet. Dopoledne jsme si vášnivě vybírali kostýmy, líčili si obličeje a děcka se proměňovala v pavouky, vosy, kočky a policajty. Natáčení bylo náročnější než jsem myslela. Každý si dělal svoje a sp

Dneska ráno, když jsme se vzbudili, šli jsme na snídani, stejně jako každý den. Po snídani jsme se dozvěděli, že půjdeme na koupaliště. O pár minut později, když jsme se zabalili, jsme vyšli, Cesta byla dlouhá asi sedm kilometrů. Cestou jsme měli vyplnit v mapě trasu, kterou jsme ušli. Cesta utíkala, a když jsme došli na koupaliště, měli jsme chvíli volno. Potom začali hry. Hry byly zábavné a VELMI hygienické. Jedna z nich například byla, že jsme všichni museli nafouknout lehátko, ale každý měl jen jeden nádech a museli jsme se všichni protočit. Pak jsme se přesunuli do vody, kde jsme lovili míčky a jiné předměty. Celý tento výlet byl nazván cestou do oázy klidu. Zpět jsme všichni dorazili zdraví až na pár bodnutí vosou. Všichni jsme si výlet moc užili. Majda, Terka a Helča, oddíl Kajmani

Dnešní ráno bylo jedno z těch pohodovějších. Batikovali jsme si trička a následně tvořili týmové vlajky. Po obědě na nástupu vypukly spory mezi vedoucími oddílů. První spor byl mezi Jirkou a Pepinou,  Jirka osočil Pepinu za krádež Šťastné kuličky a Pepina to popírala. Druhý spor vznikl během oběda mezi Honzou a Klárou, protože Klára předběhla Honzu, přestože Honza byl služební oddíl. S řešením problému nakonec přišla hra Jumanji. Od opičáka jsme všichni dostali papír s různými obtížnostmi a různými úkoly, které jsme museli splnit do časového limitu. Hra probíhala tak, že týmy, které mezi sebou měly spor, si navzájem určovaly obtížnost úkolů. Tým, kterému byla vybrána obtížnost, si potom sám zvolil úkol dané obtížnosti. Cílem hry bylo splnit co nejvíce úkolů za co nejkratší čas. Hra opět nezklamala a vymyslela dokonalý způsob urovnání sporů, díky kterému jsme všichni skončili zpocení, mokří a utahaní, ale nakonec i usmíření. Matylda, Kikouš, Karolina, tým Sloni v porcelánu